Typy životních krizí, jejich dynamika a možnosti krizové intervence
Jednoduše existují dva druhy krizí. První typ poznáme na první pohled, krize z přesycení podnětů je každém vidět. Její projevy jsou viditelné, hmatatelné, slyšitelné. Člověk je pohlcen svými emocemi, ať již strachem, úzkostí, hněvem, láskou nebo zlobou. V takovém stavu je nutné získat odstup od vše zaplavujících emocí. Lze vystopovat začátek krize. Co krizi způsobuje, je už daleko pracnější. Tato krize vede ke změně a překvapivě často může přinést něco nového a pozitivního do života. Pokud dojde ke zklidnění, propracování toho, co krizi způsobilo. Nejčastěji pomůže bezpečné profesionální prostředí, protože člověk musí přestat s tím „starým“, co ho svazuje, postupně zvládnout to nové, co ho posune, ale nejde to naráz, to by se skutečně zbláznil.
Druhým případem je krize z nedostatečné stimulace. Je plíživá a nenápadná. Člověk vypadá, že vše zvládá. Jako by všechny své emoce opouzdřil a uzavřel. Život má pod kontrolou, ale žije stále bezbarvým a beztvarým způsobem. Život je najednou prázdný. Až se dostane do stavu, když už „to“ nejde dál, vytratil se smysl.
Paradoxně se častěji setkávám s druhým případem krize, kdy člověk ani neví, že krizí prochází a stále víc se do ní zamotává. Terapeut brzy pozná potápějící se koráb, ale nemůže klientovi naplno říct: Jdete ke dnu, dělejte s tím něco. Klient by vůbec nerozuměl, na co terapeut upozorňuje a pravděpodobně by už nikdy nepřišel na terapii. Proto je práce s takovým člověkem náročná a dlouhodobá, než terapeut může poukázat na stále zužujících se perspektivu, kterou je třeba rozšířit a krizi vyřešit.
Právě krize z nedostatku stimulace může vyústit v somatické onemocnění anebo v sebevraždu.
Téma sebevraždy je tak trochu tabu. Proto si dovolím odstoupit od knihy, a upozornit na českou statistiku. Ročně spáchá sebevraždu na světě kolem milionu lidí. V ČR se denně uchýlí k sebevraždě průměrně 4 lidé z toho až šestinásobně více muži než ženy. Z hlediska prevence by měla být péče zaměřena na muže ve věku 20–34 let a na obě pohlaví v důchodovém věku. Statistickými analýzami bylo prokázáno, že na počet sebevražd má vliv roční období, protože nejvíce sebevražd je spácháno v jarních měsících, nejméně na přelomu podzimu a zimy, a převažuje v pondělí a úterý. Zní to trochu legračně, ale je to vážná věc. Faktem je, že se v práci setkávám s lidmi mladšími obojího pohlaví, také s dětmi a mladistvými, u kterých se krize klube nebo už propukla a není vyloučeno, že se bude ubírat pomalou sebedestrukcí nebo vyústí v sebevraždu.
Příčinami sebevraždy jsou problémy se sebehodnocením v nejširším slova smyslu, osamělost, problémy s nalezením kontaktu, poruchy zvládání agrese a ve stavech sociální nouze. Za rizikové lze považovat tyto skupiny: závislí, depresivní, osamělí, lidé, kteří se právě neúspěšně pokusili o sebevraždu a příslušníci pomáhajících profesí.
Existuje impulzivní sebevražda a bilanční. U suicidálních stavů předchází velice často kaskáda krizí, které se nevyřešené kupí, až už člověk nenachází jiné východisko. Kdo je potenciálním sebevrahem? Člověk méně sociálně integrovaný také často traumatizovaný v raném dětství, žijící v sebeodcizení. Na jedince a jeho chování silně působí širší společnost, ve které žije. Zejména ve vztahu k (auto)agresivitě. V zemích s vysokým počtem vražd bývá malé množství sebevražd, například USA. Naopak v zemi s nízkým počtem vražd je vysoké procento sebevražd například Rakousko. Lidé, kteří spáchají sebevraždu, na sebe kladou veliké nároky. Mají o sobě velikášské fantazie, z toho plynoucí pocity méněcennosti. Uchylují se k lékům, drogám a alkoholu, tím se stávají ještě ohroženější a jejich život ještě ubožejší. Útěky mimo realitu s heslem chtít zapomenout namísto chtít tvořit. Jejich neúprosná sebekritika nesnese žádné selhání, které je však nevyhnutelné vzhledem k nereálným očekáváním, které na sebe kladou. Často u lidí vznikají presuicidální fantazie, které postupně nabývají na naléhavosti. Touží „dát si pauzu“. Jejich svět hodnost se postupně zužuje, až se dostávají do bodu zlomu, kdy už není žádná hodnota, o kterou má cenu bojovat a usilovat… Jedná se o plíživou krizi z nedostatku podnětů. Tito lidé intenzivně idealizují sebe nebo okolní svět, aby si uchovali pocit sebehodnoty i za cenu popření reality. Je u nich nápadné, že naprosto zřetelnou agresi zcela potlačí. U mladších lidí souvisí sebevraždy se ztrátou zaměstnání, rozvodem nebo rozchodem či alkoholismem atd. Krizová intervence a následná psychoterapie si klade nesmírné nároky na terapeuta, ale může tragédii odklonit.
Osobně jsem se setkala s celou řadou latentních sebevrahů, kteří vykazovali vysokou míru sebedestruktivity spojenou s nadměrnými nesplnitelnými nároky na sebe sama. Jejich „sebevražda“ se odehrávala v tichosti a pomalu, avšak o to úspěšněji. Jednalo se o lidi s velkými bolesti, jejich agrese byla obrácená vůči pohybovému nebo orgánovému systému. Nevhodným sebedestruktivním zacházením s vlastním tělem docházelo k nevratnému předčasnému poškození páteře či srdce nebo jiných pro život nezbytných orgánů. Po atace jako je výhřez plotýnky nebo infarkt či cévní mozková příhoda, namísto rekonvalescence a změny životního stylu nastával jen další destruktivní proces, který poškození pohybového aparátu ještě umocnil. Další aspekt, může být trest a pocit viny, které vedly k tomu, že bolesti a agrese vůči vlastnímu tělu nevedla ke smrti fyzické, ale „ubíjejícímu“ živoření. Lidé jako by umírali po kouskách vlivem chronického přetěžování. Například, jejich mobilita, schopnost pohybu, a tedy i nezávislosti klesala, jejich život se vlivem bolesti a radikálních fyzických omezení zužoval a postupně ztrácela kvalita, dokonce došlo až na ztrátu chůze, aniž by se nalezla somatická příčina. Často se jedná o mladé jedince, jejichž kvalita života se rychle mění.
Často sebevrah vychází z rodiny, kde jsou přítomné suicidální tendence zúžení, strach z opuštění, zklamání a on jen opakuje to, co zažil doma.
Inspirace knihou od Vereny Kast
.
Moudré myšlenky
Některé knihy obsahují opravdu krásné myšlenky, ale jsou až moc dlouhé až moc odborné nebo je těžké mezi tou spoustou knih najít tu, kterou zrovna teď potřebujete.
Přečetla jsem zatím asi sto populárně odborných a odborných knih, které mě oslovily. Některé myšlenky mi pomohly se odpíchnout v krizi, některé myšlenky mi přišly natolik fascinující, že jsem se o ně podělila s ostatními na přednáškách, seminářích a ve veřejných diskusích. Některé mi pomohly porozumět situaci, ve které jsem se nalézala nebo někdo z blízkých.
V současné době semináře pořádat nemůžu, tak jsem se rozhodla formou referátů na některé publikace upozornit. Nejsou to úplné referáty, spíš inspirace knihami.
Doufám, že se časem vrátím k diskusím a seminářům naživo.
