Současný pohled na ortodontické, funkční a manuální intervence
V úvodu bych ráda vysvětlila, že se zabývám v rámci multidisciplinárního týmu osteomyofunkční terapií, založené na komplexním přístupu ke kraniofaciální oblasti, tedy oblasti obličeje a hlavy, v rámci celého pohybového aparátu. Oblast hlavy je plná životně důležitých funkcí jako je dýchání, příjem tekutin, je zde koncentrováno smyslové ústředí a také komunikace. Proto je klíčové, kdy a co můžeme ovlivnit a co si od určité terapie můžeme slibovat. Výzkum kostního růstu a toho, co růst kostí formuje, je tedy zásadní informace v procesu, do kterého mnohdy vstupuje ortodontista či stomatolog, logoped, dentální hygienista a osteomyofunční terapeut. Pokud chceme předejít problémům v oblasti obličeje a obličejových funkcí, je třeba dobrého načasování a dobré volby metody k ovlivnění správného a zdravého růstu kostí i funkčního zapojení svalů a dalších struktur.
Vývoj kraniofaciální oblasti je mimořádně komplexní proces, který je řízen nejen geneticky, ale také funkčně a biomechanicky. Moderní výzkum ukazuje, že růst lebky a čelistí probíhá výrazně déle, než se dříve předpokládalo, a že významnou roli v něm hraje svalová aktivita, dýchání, poloha jazyka i mechanické zatížení kostí a sutur. Tyto poznatky jsou zásadní nejen pro ortodoncii a dentofaciální ortopedii, ale také pro myofunkční terapii, fyzioterapii a další podpůrné manuální přístupy.
Lebeční švy jako aktivní růstové zóny
Kosti lebky nejsou v dětském věku pevně srostlé. Jsou spojeny vazivovými švy (suturami), které umožňují růst mozkovny i obličejové části lebky. Tyto sutury nejsou pouze pasivní spojkou mezi kostmi, ale představují biologicky aktivní růstové oblasti reagující na mechanické síly, tah svalů a funkční zatížení.
Meikle (2007) popisuje, že remodelace dentofaciálního skeletu je řízena mechanobiologickými procesy, při nichž sutury reagují na ortodontické a funkční síly prostřednictvím kostní remodelace a adaptace tkání (Meikle MC. Remodeling the Dentofacial Skeleton, 2007).
Ne všechny švy však zůstávají aktivní stejně dlouho. Některé neurokraniální sutury se uzavírají relativně brzy, zatímco švy obličejové části lebky a circummaxilární sutury zůstávají remodelačně aktivní až do adolescence a někdy i rané dospělosti.
Velkou pozornost v ortodoncii získal zejména midpalatinální šev (středopatrový šev). Dlouhou dobu panoval názor, že po pubertě již dochází k jeho definitivnímu uzávěru. Současné CBCT studie však ukazují značnou individuální variabilitu. Ferrillo a kol. (2024) uvádějí, že u některých adolescentů zůstává šev částečně otevřený i po 15.–16. roce života, což vysvětluje možnost skeletální expanze horní čelisti i ve vyšším věku.
Do kdy roste horní čelist?
Horní čelist (maxila) roste kombinací:
- suturálního růstu,
- periostální remodelace,
- alveolárního růstu,
- adaptace na funkční zatížení.
Největší růstový potenciál horní čelisti se nachází v dětství a během pubertálního růstového spurtu. Podle dlouhodobých růstových studií dochází mezi 7. a 15. rokem života k významným trojrozměrným změnám maxily ve vertikálním, sagitálním i transverzálním směru.
Lux a kol. (2004) ve své 3D analýze růstu uvádějí, že růst maxily pokračuje po celé období adolescence, přičemž nejvýznamnější změny probíhají právě během pubertální akcelerace růstu (Lux CJ et al. Three-dimensional analysis of maxillary and mandibular growth increments, 2004).
Z klinického hlediska je největší ortopedický potenciál obvykle:
- u dívek přibližně do 14–15 let,
- u chlapců do 16–17 let.
Po tomto období postupně klesá plasticita sutur a možnost výraznější skeletální změny pomocí klasických ortopedických aparátů.
Růst dolní čelisti pokračuje déle
Dolní čelist (mandibula) má odlišný růstový mechanismus než maxila. Významnou roli zde hraje kondylární růst, remodelace mandibuly a adaptace na svalové síly.
Mandibula obvykle roste déle než horní čelist. Lux a kol. (2004) potvrzují, že mandibulární růst pokračuje i po ukončení hlavního pubertálního spurtu, zejména u chlapců. Největší růstový potenciál bývá přítomen:
- u dívek přibližně do 16–17 let,
- u chlapců často až do 18–20 let.
Menší remodelační změny mandibuly však mohou pokračovat i v dospělosti.
Právě delší růst mandibuly vysvětluje, proč se některé skeletální vady II. nebo III. třídy mohou během adolescence ještě výrazně měnit.
Funkce významně ovlivňuje růst obličeje
Současný koncept kraniofaciálního vývoje zdůrazňuje, že růst není určován pouze geneticky, ale je výrazně ovlivňován funkcí.
Mezi nejdůležitější faktory patří:
- způsob dýchání,
- poloha jazyka,
- svalový tonus,
- polykací stereotyp,
- žvýkání,
- držení hlavy a krční páteře.
Chronické dýchání ústy, nízké postavení jazyka nebo hypotonie orofaciálních svalů mohou negativně ovlivňovat vývoj horní čelisti a tvar obličeje. Systematický přehled Liu a kol. (2023) potvrzuje, že orofaciální myofunkční terapie může pozitivně ovlivnit kraniomaxilofaciální růst a funkci, zejména u rostoucích pacientů.
Podobně Habumugisha a kol. (2022) uvádějí, že děti s chronickým mouth breathing syndromem vykazují změny ve vývoji maxily, okluze i držení hlavy.
Ortodontické a funkční aparáty: kdy mají největší efekt?
Největší efekt funkčních ortodontických aparátů nastává během aktivního růstu. Právě tehdy lze využít biologickou plasticitu skeletu a aktivních sutur.
Systematické přehledy ukazují, že funkční aparáty mohou během pubertálního růstového spurtu částečně ovlivnit růst mandibuly a postavení čelistí. Efekt je však kombinací:
- skeletálních změn,
- dentoalveolárních změn,
- neuromuskulární adaptace.
Nejlepších výsledků se proto dosahuje tehdy, pokud je léčba načasována do období maximální růstové aktivity.
Jaké místo mají manuální, fasciální a osteopatické techniky?
V posledních letech roste zájem o vztah mezi fasciálním systémem, svalovým napětím, temporomandibulární funkcí a držením těla. Mechanické síly skutečně ovlivňují remodelaci kostí a sutur — na tomto principu ostatně funguje i ortodoncie.
Současná vědecká evidence však zatím nedokazuje, že by samotné osteopatické nebo kraniosakrální techniky byly schopny významně měnit skeletální růst čelistí bez současného ortodontického nebo funkčního vedení růstu.
To ale neznamená, že manuální přístupy nemají význam. Mohou pravděpodobně působit podpůrně:
- ovlivněním svalového tonu,
- zlepšením mobility temporomandibulární oblasti,
- optimalizací dechového stereotypu,
- podporou posturální stability,
- zlepšením funkčních vzorců.
Nejsilnější vědeckou oporu však zatím mají přístupy založené na:
- ortodontické a ortopedické léčbě,
- myofunkční terapii,
- práci s dechovým stereotypem,
- odstranění funkčních překážek růstu.
Význam včasné intervence
Biologická plasticita kraniofaciální oblasti je nejvyšší během období aktivního růstu. Právě proto má včasná diagnostika zásadní význam.
Největší potenciál pro ovlivnění růstu čelistí existuje:
- před pubertou,
- během pubertálního růstového spurtu,
- v období aktivních sutur a intenzivní kostní remodelace.
V dospělosti již dochází k významnému poklesu skeletální adaptability a většina ortodontických změn je spíše dentální než skeletální. Přesto některé moderní postupy — například skeletálně kotvená expanze — umožňují určitou míru ortopedické intervence i u mladých dospělých.
Závěr
Současné vědecké poznatky potvrzují, že růst horní i dolní čelisti pokračuje výrazně déle, než se historicky předpokládalo. Horní čelist vykazuje největší růstový potenciál do poloviny adolescence, zatímco mandibula často roste až do pozdní adolescence či rané dospělosti.
Růst čelistí je ovlivňován nejen genetikou, ale také funkcí — zejména dýcháním, polohou jazyka, svalovou aktivitou a biomechanickým zatížením. Proto mají během růstového období význam nejen ortodontické aparáty, ale i myofunkční a funkčně orientované terapeutické přístupy.
Naopak u osteopatických a fasciálních technik zatím chybí dostatečně robustní vědecké důkazy pro tvrzení, že samostatně dokáží významně měnit skeletální růst čelistí. Mohou však představovat podpůrnou součást komplexní terapie zaměřené na optimalizaci funkce a prostředí, ve kterém kraniofaciální růst probíhá.
Literatura
- Ferrillo M et al. Midpalatal suture maturation (2024)
- Habumugisha J et al. Myofunctional treatment in mouth-breathing children (2022)
- Liu Y et al. Effects of Orofacial Myofunctional Therapy on Craniomaxillofacial Growth (2023)
- Lux CJ et al. Three-dimensional analysis of maxillary and mandibular growth increments (2004)
- Meikle MC. Remodeling the Dentofacial Skeleton (2007)
- Smithpeter J, Covell D. Orofacial myofunctional therapy and open bite relapse (2010)
Angelieri F et al. Zygomaticomaxillary suture maturation (2017)
Literatura
- Assallum H, Song TY, Aronow WS, Chandy D. Obstructive sleep apnoea and cardiovascular disease: a literature review. Arch Med Sci. 2021;17(5):1200–1212. PMID: 34522249.
- Coelho FM et al. Mandibular advancement devices in obstructive sleep apnea: an updated review. Sleep Sci. 2020.
- Diaféria G et al. Myofunctional therapy improves adherence to continuous positive airway pressure treatment. Sleep Breath. 2017.
- Gokhale S, Kunte R. Management modalities in obstructive sleep apnea. 2021.
- Harvold EP et al. Primate experiments on oral respiration. Am J Orthod. 1981.
- Hou H et al. Association of obstructive sleep apnea with hypertension: A systematic review and meta-analysis. J Glob Health. 2018;8(1):010405. PMID: 29497502.
- Huang YS, Guilleminault C. Pediatric obstructive sleep apnea and the critical role of oral-facial growth. Sleep Med Rev. 2013.
- Jean-Louis G et al. Obstructive sleep apnea and cardiovascular disease: evidence and underlying mechanisms. Minerva Pneumol. 2009.
- Kaur H. Myofunctional therapy and sleep-disordered breathing. 2020.
- Shang W et al. Benefits of continuous positive airway pressure on blood pressure in patients with hypertension and obstructive sleep apnea: a meta-analysis. J Hum Hypertens. 2022. PMID: 35701490.
- Villa MP et al. Efficacy of myofunctional therapy in children with obstructive sleep apnea syndrome. Sleep Breath. 2017.
- Vargervik K et al. The effects of mouth breathing on dentofacial development. J Dent Child. 1984.
