Bruxismus, reflux a dýchání ústy: proč vlastně skřípeme zuby?

Co je to bruxismus? Skřípeme zuby, nebo je zatínáme?

Pojmy skřípání zubů a zatínání zubů se často používají jako synonyma, ve skutečnosti však označují dva odlišné mechanismy. Bruxismus je charakterizován pohybem čelistí proti sobě, při kterém dochází ke tření zubů a vzniká typický nepříjemný zvuk skřípání. Naproti tomu zatínání zubů znamená silné sevření čelistí bez výrazného pohybu – jde především o oboustrannou aktivaci žvýkacích svalů a pevné stisknutí čelistí k sobě. Oba projevy mohou zatěžovat zuby, čelistní klouby i okolní svaly, ale jejich mechanismus i dopady se mohou lišit.

Obecně platí, že v noci častěji probíhá skřípání zuby (spánkový bruxismus), zatímco přes den bývá častější zatínání čelistí nebo zubů.

Ačkoli se pojmy skřípání zubů a zatínání čelistí často zaměňují, jejich výskyt během dne a noci se obvykle liší. V nočních hodinách bývá častější skřípání zubů, tedy pohyb čelistí proti sobě spojený s třením zubů a charakteristickým zvukem. Tento jev probíhá většinou nevědomě během spánku a člověk si ho často uvědomí až podle ranní únavy žvýkacích svalů, bolestí čelistí nebo upozornění od partnera.

Naopak během dne se častěji setkáváme se zatínáním čelistí nebo přesněji zubů, kdy dochází k dlouhodobému sevření čelistí bez výrazného pohybu. Tento stav bývá často spojen se stresem, soustředěním, prací u počítače nebo psychickou zátěží a mnoho lidí si jej ani neuvědomuje.

Je však důležité si uvědomit, že oba projevy se mohou objevovat jak ve dne, tak v noci. Proto se dnes odborně častěji rozlišuje spánkový a bdělý bruxismus, než jednoduché dělení pouze na skřípání a zatínání.

Pokud jste někdy hledali informace o bruxismu, pravděpodobně jste narazili na velmi jednoduchá vysvětlení. Někdo tvrdí, že za všechno může stres. Jiný viní špatný skus. Další vysvětluje bruxismus refluxem, dýcháním ústy nebo nesprávnou polohou jazyka.

Moderní výzkum však ukazuje, že realita je podstatně složitější.

Dlouhou dobu byl bruxismus považován především za problém zubů nebo skusu. Současný pohled se ale postupně mění. Zejména spánkový bruxismus je dnes stále častěji chápán jako fenomén související s regulací nervového systému, spánkovou fyziologií a komplexními procesy probíhajícími během spánku, nikoli pouze jako mechanický problém žvýkacího aparátu (Thomas et al., 2024).

Jednou z nejčastějších otázek je, zda reflux může způsobovat bruxismus. Výzkumy skutečně ukazují, že lidé trpící gastroezofageálním refluxem mají častěji současně přítomný i spánkový bruxismus. To ale ještě automaticky neznamená, že reflux je přímou příčinou skřípání zuby. Současné přehledy literatury spíše naznačují, že reflux může vytvářet podmínky, které vznik bruxismu usnadňují, například prostřednictvím narušení spánku a zvýšeného počtu mikroprobuzení během noci (Pollis et al., 2026).

Jinými slovy: problém pravděpodobně nespočívá pouze v samotné kyselině.

Jedním z nejdiskutovanějších mechanismů současnosti je totiž role tzv. mikroprobuzení. Výzkum ukazuje, že epizodám spánkového bruxismu často předcházejí změny autonomního nervového systému, zvýšení srdeční frekvence, aktivace mozkové aktivity a krátké změny spánkové stability (Thomas et al., 2024). Někteří vědci proto předpokládají, že bruxismus může být spíše součástí širší odpovědi organismu na narušení spánku než izolovanou poruchou žvýkacích svalů.

Podobně se v posledních letech mění pohled na vztah mezi bruxismem a dýcháním.

Stále více studií ukazuje, že spánkový bruxismus se poměrně často překrývá s poruchami dýchání během spánku, například s chrápáním, zvýšeným odporem horních dýchacích cest nebo obstrukční spánkovou apnoí. Systematické přehledy uvádějí, že současný výskyt spánkového bruxismu a poruch dýchání není vzácný a může být klinicky významný (González et al., 2023).

Právě zde vznikla tzv. airway hypotéza. Ta předpokládá, že při zhoršené průchodnosti dýchacích cest může organismus reagovat sérií krátkých autonomních a motorických reakcí. Aktivace žvýkacích svalů by podle této hypotézy mohla krátkodobě měnit polohu mandibuly nebo svalový tonus a tím pomoci zlepšit průchodnost dýchacích cest (González et al., 2023).

To by znamenalo něco poměrně zásadního: Možná část pacientů neskřípe zuby proto, že mají problém se zuby. Možná skřípou zuby proto, že jejich organismus reaguje na něco jiného. Velkou popularitu získala také tvrzení o poloze jazyka. Často se lze setkat s představou, že nízká poloha jazyka vede k nestabilitě dolní čelisti a následně způsobuje bruxismus. Současná evidence je zde ale podstatně opatrnější.

Pro tuto konkrétní kauzální sekvenci zatím nemáme robustní důkazy. Existují biomechanické hypotézy, klinická pozorování i menší studie, ale současná literatura zatím neumožňuje říci, že právě nesprávná poloha jazyka představuje prokázanou příčinu bruxismu (González et al., 2023).

To ovšem neznamená, že dýchání, myofunkce nebo orofaciální funkce nejsou důležité.

Znamená to pouze, že současná věda zatím neumí přesně určit, kde končí asociace a začíná kauzalita.

Možná největší změna posledních let proto nespočívá v nalezení jedné příčiny bruxismu.

Spočívá spíše v tom, že se postupně opouští jednoduchá představa:

„jedna příčina → jeden symptom“ a nahrazuje ji komplexnější model:

nervový systém + spánek + dýchání + psychosociální faktory + individuální citlivost organismu

Právě proto dnes stále více autorů upozorňuje, že spánkový bruxismus nemusí být vždy samostatnou nemocí, ale může být u části pacientů spíše biomarkerem jiných procesů probíhajících během spánku (Thomas et al., 2024).

Literatura

Thomas DC et al. Sleep bruxism: The past, the present, and the future—evolution of a concept. JADA. 2024.

Manfredini D et al. Five years after the 2018 consensus definitions of sleep and awake bruxism. J Oral Rehabilitation. 2024.

Pollis M et al. Sleep Bruxism and Gastroesophageal Reflux: A Scoping Review. 2026.

González A et al. Sleep Apnea–Hypopnea Syndrome and Sleep Bruxism: A Systematic Review. J Clin Med. 2023.