V poslední době se v přístupu k sama sobě a ve filozofii péče o zdraví děje nenápadný ale trvalý odklon od módních vlivů. Dříve, co bylo exotické, to bylo lepší než to domácí. Naše kořeny byly zapomínány a byla málem ostuda mluvit o tom, že tu existuje hluboká paměť národa s komplexní tradicí. Nikoho moc nezajímala tradiční česká medicína, filozofie pohanských národů, pohrdali jsme povrchně známým světem, kde se mísí „Řecko-římské s pohanskou, keltsko-germansko-slovanskou“ kulturou. Hledali a někteří stále ještě putují za mystikou na Východ a hledají klid ve východních filozofiích a náboženských směrech. Někdy je smutné, že lidé putují za exotikou, namísto, aby přijali to, jací jsou a unesli i to, odkud pocházejí.

V současné době, pod tlakem globalizace, se mění i přístup některých lidí, kteří zpola intuitivně zpola vědomě hledají cestu sami k sobě. Přijetí sebe sama znamená akceptování své minulosti a přihlášení se k určité identitě. Hodně světla vrhla paradoxně moderní věda a především genetika. Velmi zjednodušeně lze říct, že genetické choroby jsme podědili po keltské populaci, kterou sdílíme s Bretonci a Iry, krev máme my Češi velice homogenní, jakoby stěhování národů, střídání pohanských kmenů, vpády Hunů a nájezdy Tatarů neměly až takový vliv, naše populace je dost jednotná… přesto nezdegenerovaná. Možná bychom měli pohlédnout smířlivěji na své sousedy střední Evropy a dívat se stejným opatrným okem i na jiné, sousedy, kteří se k nám vždy chovali s despektem… Tolerance je na místě, ale zdravý rozum také. Se stejně otevřenýma očima, jak většinou přijímáme všechny trendy rovnoprávnosti a pestrosti pohlaví, sexuálního vyznání by bylo dobré se ohlédnout a prozkoumat naše kořeny, dříve, než budeme vzývat cizí tradice. 

Možná proto mi není blízká tantra, ale sexuální inspiraci a spirituální sílu a exaltické zážitky hledám spíše v tradicích našich zemích v učeních starobylých lidí, které tisíce let obývali Evropu. V současné době o nich máme více zpráv. Z těchto kořenů přesto s širokou náručí tolerance (kterou má málokteré náboženství a filozofické hnutí) se zrodila jungianáská a freudiánská nauka, cesta, jak pochopit sebe, jak žít plně a intenzivně život, jak nalézt rovnováhu mezi živočišností a duchovnem. Tady čerpám sílu chuť do divokého sexu a nespoutanému uvolňování orgastické energie i zkoumám opatrně ty nejhlubší kouty své duše, kde dřímá křehké dítě a ty nejéteričtější části mysli. V těchto filozofiích je obsažena děsivost smrtící síly a vyložena nauka svou mystikou podobná kabale, jak dojít k osvícení, jen namísto formulí a rituálů člověk kráčí svou vlastní cestou, kterou si vyšlapává bez berlí a podpěr náboženství.