Temný sex, plný hrubosti, možný jen mezi manželi, na dřevěné, často skříňové posteli, v nočním, pytli podobném úboru, kde měla žena díru jen pro vniknutí, jediná přípustná poloha – misionářská. Hromadné znásilňování žen při různých nájezdech a právo prví noci… Možná tyto představy jsou jen jedna část, která je jen polopravdou. Nemůžeme to vědět jistě, moc dokladů o sexuálním životě středověkých rytířů ani obyčejných lidí nemáme. Často na sexualitu v minulosti, sexuální chování zvířat atd., nahlížíme deformovaně konformitou doby, ve které se názory tvoří. Je dost možné, že středověký sex vypadal jinak, než si představujeme. V živočišné říši dochází k mnoha revizím chápání sexuálního chování, protože naše představy pocházejí z viktoriánského zapšklého období, kdy se o žádné lásce a milovaní nesmělo ani mluvit. 

Lidé se začali povyšovat nad přírodu a úplně od ní odklánět dříve, než ji stihli prozkoumat a plně jí porozumět. Až v posledních letech se začínají objevovat přírodovědné dokumenty a odborné studie, které poukazují na bohatost a vynalézavost sexuálních praktik v přírodě. Studie, pozorující zvířata v době jejich páření jasně ukazují, že naše představy o sexu zvířat jsou poplatné jakési strnulé morálce 19 století. Přitom, kdejaká ještěrka si v sexu dovolí pomalu víc než průměrná evropská žena! Největší tabu moderní doby – ženský orgasmus – vládne celou živočišnou říší a bez něj by asi na planetě Zemi nebylo ani hmyzu. Jen na závěr, pokud bych se o sexuálním životě v živočišné říši dozvěděla více v biologii, určitě by to bylo pro můj život mnohem užitečnější a inspirativnější než zanášet si hlavu Drápkovci a Vrtejši, telefonním seznamem rostlin, které ani podle herbáře nepoznám. 

Co si tedy myslíme o středověkém umění milovat a co víme jistě? Středověké milování navazovalo na římskou a pohanskou tradici, některé vychytávky nám spolu s celkovým poznáním přinášeli tehdy daleko více vyspělí Maurové. První křesťané odsuzovali sexuální orgie starověkého Říma, který ale navazoval na řeckou kulturu. Řekové byli velice pozoruhodní tím, jak na malém území dovedli vytvořit tolik různých forem států, politických i filozofických uspořádání atd. Tak to bylo i se sexem. Kult krásného těla, respektive muže vycházel jinak v Athénách jinak byl pojímán ve Spartě, a tak to bylo i s postavením ženy i v pojetí sexu. Sex dospělého muže s mladými muži byl legitimní a obecně přijímaný. V Athénách byste, pokud byste na to měli postavení a peníze, mohli spočinout v náruči Hetér, což byly takové prominentní prostitutky, které jste měli na sex, ale i na filozofické úvahy. Řekněme jako kdyby muži měli jistou formu psychoterapie, intelektuální zábavy, a přitom si také užili velice pěkný sex. Muselo to být vskutku úžasné a hodina na to asi nestačila.

Naopak manželky nebyly vzdělávané a ani se to po nich nechtělo, za úkol měly sedět doma a starat se o domácnost v praktickém slova smyslu a vychovávat děti, ovšem jen malé. Od určitého věku byly zbaveny i této kompetence. Tedy jestli byste měla nějakou ambici být nezávislá, vzdělaná a samostatná žena v Athénách, tak vdavky nebyla dobrá volba… Sparta, byla sama o sobě téměř neuvěřitelná. Mladí muži od osmi let až asi do dvaceti vyrůstali izolováni od žen, jejich první sexuální zkušenosti byly ryze homosexuální. Proto, když pak viděli ženu s prsy, s dlouhými vlasy, oblými křivkami boků, klínem, muselo nastat naprosté zděšení. Staří Sparťané byly zkušení a dovedli předvídat, proto spartské ženy, které se setkávali poprvé s mladými muži byly oblečeny a upraveny, aby se spíše podobaly mladým mužům než ženám. Ve Spartě mohl mít sex kdokoliv s kýmkoliv, homosexualita zde ale nebyla moc častá. Muži byli většinu času pryč, válčili. Ženy se tedy staraly prakticky samy o domácnost a vlastně o celou fyzickou Spartu. Ani nás nepřekvapí, že byly velice samostatné a nezávislé, jejich nezávislost byla i sexuální, sňatek sice byl formální, ale s kým žena spala a jak si dopomohla k uspokojení spartští muži neřešili, zkrátka ženy ve spartě byly na naše představy starověku velmi suverénní bytosti, které se k životu stavěly houževnatě a nečekaly oporu, podporu ani omezení ze strany mužů. V jiné řecké republice, která čelila zkáze, ohrožovaná cizí početně několikrát převažující armádou, zvolili strategii milenecké „legie“. Zkrátka tato speciální jednotka, která měla rozprášit desetinásobnou převahu byla založená na soudržnosti a maximální věrnosti, kterou podpořili tím, že do ní přijímali jen mužské páry. Nu, asi to, co považujeme za revoluční, tu už dávno bylo… 

Co nám přinesl Řím? Skupinový sex, orgie každý s každým a do všech otvorů? Možná mnoho dalších technik, způsobů milování, mísení všech možných tělesných tekutin a vůní. První křesťané toto vše odmítali, přijímali jen sex za účelem množení a vlastně jej odsuzovali jako něco přízemního zvířecího špinavého… Přesto je zřejmé, že i křesťané se rozmnožovali pohlavně a ne partenogenezí. I když se tím do lidských duší vkradl velký stín a rozpor, něco tak přirozeného a pěkného, co lidé dělali tak často a rádi, je vlastně hříšné a špatné. Do teď asi máme představu, že Bůh není pohlavně orientovaný a pannu Marii, už jen z titulu, jak jí nazýváme, nepotkal za celý život pohlavní styk a Ježíš Kristus také pravděpodobně pohlavně nežil. Tedy sex k čistotě nepatří a vlastně čistota je především sexuální abstinence nejen morální bezúhonnost. Čímž se tedy hodně vymezujeme od zvířecí říše. Naštěstí, je tu výjimka, jinak by lidstvo vymřelo. Sex je povolen v jednom jediném případě, že se jedná o sex za účelem plození. Tak toto byl spodní proud naší kultury. Od té doby ulpívá na ženě jakási špína, je nádobou hříchu. Kam čert nemůže, nastrčí ženskou.

Později, v baroku, rozpoutali fanatici a asi především nějaký zakomplexovaní muži hon na čarodějnice, jedno z nejodpornějších a nejzrůdnějších zvěrstev v Evropě… Ale středověk ještě zdaleka nebyl tak bigotní a jednoznačně odmítající ženské potěšení. Nesmíme zapomenout, že zrovna my tady v Čechách a vůbec v celé střední Evropě vycházíme z docela jiných kořenů. Zapomeňme na nějaké sexuální orientální techniky i římské orgie. My tady jsme měli docela jiné sexuální rozkoše a praktiky. Naše sexuální zvyky byl zkrátka barbarské. Ale barbaři byly pro Římany všichni ostatní, kteří „nežrali římskou kulturu“, ne tedy nějací nevzdělaní a nekulturní lidé. Tedy ať již Keltové, Germáni nebo Slované. Jejich sexuální život musel být velice inspirativní. Vždyť Christianizace postupovala v Evropě velice pomalu a zvolna a když už lidé přijímali křesťanství, kromě ryzího přesvědčení zde byly i jiné třeba politické důvody a účelová propaganda… Ať tak či onak, křesťanské svátky, zvyky a obyčeje musely být doslova napasovány na pohanské tradice, kterých se lidé nechtěli vzdát. Nechtěli opustit svou přirozenost, která tu přetrvávala století. Jestli pohany a barbary považujeme za animální, tak je to v novém pojetí sexuality ve zvířecí říši skutečně poklona a je na čase se v sexu vrátit právě tam! A zrovna tato dvojakost „hříšný“ sex a živočišný nespoutaný smyslný sex prostudoval středověk. Jsou to dvě strany jedné mince. Jakou roli měla žena? Víme, že ve středověku byl přípustný sex jen mezi mužem a ženou. Co víme ale docela přesně a bezezbytku bourá naše mylné představy, je to, že ve středověku se věřilo, že k početí je nutné, aby žena prožila orgasmus. Tedy jestli měl být sex za účelem plození, což byl ve středověku jediný přípustný sex z pohledu křesťanů, pak bylo nutnou podmínkou, aby žena zakusila nejvyšší slast. Máme dostatek medicínských středověkých spisů, které na nezbytnost ženského orgasmu poukazují a také ho popisují. Dokonce se dochovaly příručky, které radí mužům, jak toho docílit. Představa, jak středověký špinavý zarostlý negramotný a trochu muž přemítá nad tím, jak ženu vzrušit, mi moc nejde do hlavy. Ale copak to je nutné vždy číst, naopak tenhle „Hugo z hor“ možná poslouchal přírodu, a i přes svou víru vlámal své kořeny a nic si nenačítal, prostě popadl ženu a udělal jí dobře a žena udělala dobře jemu… Konec konců, lidé pracovali tvrdě, měli asi dost vypracovaná těla, moc neseděli, byli hodně na slunci a tak, dokud mohli, jejich sex musel stát za to. Žádná technika ani vibrátor ani ruka ženě nedocílí takové síly orgasmu jako to, když se spojí dobrá kondice svalů, zejména pánevního dna a přirozenosti, která přistupuje k sexu jako k něčemu velice naturálnímu, uvolňujícímu a uspokojujícímu. Co nutně nemusí trvat hodiny a hodiny, ale mělo by to být iniciované správnou předehrou, vrcholit největší slastí, a hlavně mělo by to být často!

Za sebe musím konstatovat, že o populárních východních, orientálních, afrických a kdoví kterých technikách a sexuálních rituálech a vůbec osobnostním rozvoji toho najdeme v populární a esoterické literatuře mraky, ale já osobně mám kořeny v Evropě, genetické kořeny nemám z Čech, ale cítím se být Češkou. Možná jiné ostatní sexuální techniky a filozofické kořeny jsou také velice pozoruhodné a populární, ale je trochu smutné, že to, z čeho pocházíme, ani neznáme a už to odmítáme před exotickým, co nikdy naši předci nepraktikovali a možná ani my doma dělat nebudeme, jen je to moderně kosmopolitní. Ráda bych pochopila rozpor mezi tím, co bylo v době temna a největšího puritánství standardem, co bylo hlavní náplní lékařů novověku, víte to? Právě lékař nejčastěji léčil ženy a víte jak? Bolely je z toho ruce… dokud nepřišla éra elektřiny a potom naštěstí Freud… Ale to bylo v době, kdy lidé zapomněli, co ve středověku bylo zlatým grálem: To, jak nezbytné je, aby žena při sexu zažívala silný a třeba i opakovaný orgasmus.