Reflexní lokomoce dle Vojty

Vojtova metoda je diagnostický a terapeutický princip, který je využíván u dětí a dospělých s motorickými obtížemi, ve kterém jsou aktivovány (vyvolávány) motorické reakce (koordinace), které jsou vrozené každému člověku. Pomocí reflexní lokomoce je aktivována CNS a dochází ke znovuobjevení a utužení vrozených fyziologických vzorů, které jsou při patologii CNS potlačeny. Základy této metody položil český neurolog Václav Vojta v 50. letech 20. století na základě vlastního pozorování a empirických zkušeností. Profesor Vojta vytvořil diagnostický set pro kojence. Pohybové vzory (projevy) dítěte jsou hodnoceny v jeho spontánním projevu, dále v polohových zkouškách (provokované hybnosti) a je vyšetřena dynamika primitivních (neonatálních) reflexů. Tento diagnostický postup umožňuje rozpoznání poruchy motorického vývoje ve velmi časných stádiích a při včasném zahájení terapie poskytuje vysoké šance na úspěšnou léčbu.

Principy Vojtovy metody

Veškeré vyvolané pohyby jsou reflexní, bez volní účasti pacienta a jsou vyvolány aktivací spouštěcích zón po nastavení těla do výchozí polohy.

Žádný z těchto pohybů metoda primárně neučí, základní vzorce pro pohyb jsou v mozku geneticky uloženy. Podněty vysílané do mozku aktivují vrozené schopnosti.

Reflexně vyvolaný úkon se postupně zařadí do spontánních pohybů.

Metoda neúčinkuje pouze na izolované části těla, ale má vliv globální. Zlepšuje se celková stabilita, orientace v prostoru, rovnováha, držení těla a celková koordinace pohybů.

Reflexní lokomoce je vybavitelná u každého nezávisle na věku, lze ji proto aplikovat jak u novorozenců, tak u dospělých pacientů.

Účinnost Vojtovy metody závisí mimo jiné na výchozím stavu pacienta.

Délka terapie je různá, od několika týdnů do několika let u těžkých poruch. Rozhodující je posouzení dynamiky – tj. nepřerušujeme terapii, dokud je stále patrný posun a pozitivní vývoj.

Výsledky závisí na přesnosti, intenzitě a frekvenci cvičení. Terapie má být rozvržena do několika (až 4 denně) kratších jednotek trvajících obvykle od pěti do nejvýše dvaceti minut.

Rozhodující roli mají erudovaní terapeuti, ale také laici (rodinní příslušníci), kteří terapii aplikují v domácím prostředí.

Terapeutický postup

Podkladem pro terapii je vývojová kineziologie. Hodnotí se jednotlivé vývojové etapy motoriky, a to nejen jejich konečná statická podoba, ale také způsob, jakým byla dosažena a jaké svaly jsou při změně polohy aktivovány: stabilní poloha na zádech, vzpřímení v poloze na břiše, otáčení, šikmý sed, přímý sed, lezení, stoj a chůze.

Dle Vojtovy teorie lze zasahovat do geneticky zakódovaného motorického programu člověka. Při patologii CNS jsou fyziologické pohybové vzorce potlačeny, ale lze je vyvolat znovuvytvořením reflexních nervových drah v mozku. Je proto třeba navést dítě k tomu, aby tento pohyb vykonalo a dále je opakovalo, aby se jeho správné provedení zafixovalo. Vojtův princip využívá toho, že přesným zásahem z periferie (aferentací) je vyvolána konkrétní motorická odpověď (eferentace). Na tzv. spouštěcích zónách (přesně vymezené části těla) je manuálně aplikován tlak a dochází k vyvolání automatických lokomočních pohybů, které Vojta nazval jako reflexní plazení a reflexní otáčení. Tyto motorické projevy nejsou nahodilé, nýbrž pravidelné a přesně popsané.

Aktivace reflexní lokomoce

K reflexním pohybům vyvolávaným Vojtovou metodou patří základní tři pohybové komplexy: reflexní plazení, reflexní otáčení a proces vzpřimování.

Tyto základní pohybové komplexy obsahují všechny pohybové stereotypy nutné pro každý pohyb vpřed: posturální řízení (automatické udržování rovnováhy při pohybu), cílené úchopové a krokové pohyby končetin (fázická hybnost).

Všechny reflexní pohyby jsou vyvolávány ze základních poloh, což je poloha vleže na břiše, vleže na zádech a vkleče. K provokaci pohybů je používáno: přesné polohování do výchozí
polohy, statický a dynamický tah a tlak v kloubu, aktivační zóny (trup, horní a dolní končetiny), odpor kladený proti vznikajícím pohybům.

Postupně dochází k zapojení svalů v na sebe navazujících řetězcích a pozvolna se svalová aktivita rozšiřuje na celé tělo. Kombinací aktivačních zón, změnou odporů a tlaků dochází k mnoha variacím na tři základní polohy. Terapie musí být individuálně přizpůsobena.

Indikace:

• Vojtova metoda je indikována v dětském věku zejména u:
• asymetrického vývoje a retardaci motorického vývoje
• centrálních koordinačních poruch (CKP)
• dětské mozkové obrny (DMO)
• periferních paréz horních a dolních končetin (např. paréza plexus brachialis, spina bifida a další)
• různých svalových onemocnění
• zakřivení a onemocnění páteře (např. skolióza) a jiných ortopedických vad
• u vrozených vývojových vad pohybového systému jako pomocná pohybová terapie ortopedické léčby
  (dysplázie kyčlí, luxace kyčlí, pes equinovarus)
• poruch a onemocnění v orofaciální oblasti (problémy žvýkací, polykací)
• poruch dechových funkcí

Efekt léčby reflexní lokomocí:

• rozhodující pro výsledek je včasné zahájení terapie, v opačném případě dochází k zafixování patologických stereotypů
• při terapii začínají být v nových řetězcích pohybů aktivovány svaly, které dosud nebyly využívány
• zlepšuje se udržování rovnováhy a orientace v prostoru
• zlepšují se opěrné a úchopové funkce
• napomáhá zlepšení motoriky v orofaciální oblasti, nástupu řeči, zlepšení výslovnosti
• u dospělých obnovení původně zdravých pohybových vzorů, odstranění bolesti, obnovení funkce a síly

Vojtova metoda má efekt nejen u motorických poruch centrální etiologie, ale i u poruch motoriky z jiných příčin.

Vojtova metoda je indikována u dospělých zejména u:

• vertebrogenních poruch (po výhřezu ploténky, při omezení hybnosti páteře a kloubů, při bolesti páteře a kloubů)
• úrazech pohybového systému
• cévních mozkových příhod (CMP) s hemiparetických či jiným postižením
• DMO
• roztroušené sklerózy
• míšní léze
• periferních paréz horních i dolních končetin
• svalových onemocnění

Kontraindikace:

• 24 h po očkování mrtvou vakcínou, 5 dní po očkování živou vakcínou
• maligní forma epilepsie
• akutní zánětlivé onemocnění
• premedikace před lékařským vyšetřením
• metastazující zhoubné nádory
• medikace vysokými dávkami kortikoidů
• specifické lékařské vyšetření či zákrok (MRI, lumbální punkce, chirurgická či ortopedická intervence)
• rekonvalescence po terapeutickém výkonu

Absolutní kontraindikace Vojtovy metody neexistuje. Kvalifikovaný terapeut ji přizpůsobí aktuálnímu stavu pacienta. Lze ji aplikovat při hospitalizaci, ambulantně i v domácím prostředí.

Více informací o metodě na oficiálních stránkách

KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 713 s. s. 265-272. ISBN 978-80-7262-657-1.
VOTAVA, Jiří, et al. Základy rehabilitace. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1997. 139 s. ISBN80-7184-385-7.

https://vojtovametoda.com/vojtova-metoda/

https://www.vojta.com/cs/vojtuv-princip/vojtova-terapie/zakladni-informace

http://www.rl-corpus.cz/absolventi-kurzu/certifikovani-fyzioterapeuti/